2012/08/30

Strach z konců

Poslední záznam jedné mé kamarádky ve mně vyvolává neskutečný stesk. Stesk po místech, kam bych se chtěla podívat, a smutek z konců. Bohužel neodjíždím z žádného zajímavého prostředí. Přesto mám pocit, že i pro mě něco končí.
Dnes je tu v Praze poprvé chladno a já cítím, že už se léto doopravdy nevrátí. Mám strach ze zimy. Jako každý rok si říkám, že zima přece není žádná katastrofa. Jako každý rok se přemlouvám, že si tentokrát zimou nenechám zkazit náladu. Vzpomínám si, že minulý podzim jsme se na tom dohodly s babičkou.
Umřela 6. ledna.


2012/08/29

Filip s Davidem

Mluví sprostě, ačkoli je jim teprve šest let. Neposlouchají, žalují na sebe navzájem, házejí po sobě houskou a pak mají hlad, perou se v metru pod nohama ostatních cestujících,...

Je mi líto, že se nedokážu vžít do jejich situace. Jistě, asi taky nikdy plně nepochopím muže, ale dítětem jsem někdy skutečně BYLA*, a přesto už nevím, jaké to je. Nedokážu cítit, jakou mají orientaci v prostoru, jestli z té skluzavky skutečně spadnou, nebo ne. Nedokážu vnímat, jak složitým slovům, větám, příběhům mohou rozumět. Jak vysvětlit slovo "vzor", "klesnout", "ztuhnout", "dojem"...? Jak vysvětlit, proč jsou na hrobech kříže? Jak přesvědčit, že na hřbitovech nestraší? Co je to křesťan?
Je mi smutno z představy dětství. Člověk je tak žalostně sám, i když je s kamarádem, škemrá o pozornost dospělých, s nimiž ho to nebaví. Nemůže si číst...

A pak vidím, jak na hřišti opatrně vozí malou holčičku na kolotoči.
A odpoledne sleduju Filipa z okna tramvaje: drží se svého tatínka za ruku, míří do slíbeného McDonaldu a pláče. Nestihl mi dát pusu na rozloučenou.



*Dnes bez anatmana prosím.

2012/08/07

Na pomezí

Mám představu, že si za několik let, možná i desetiletí, pokud budu ještě naživu, vzpomenu na jedno zvláštní odpoledne, které jsem strávila nad dorty, malinami se smetanou a hořkou kávou.

Byla jsem v malé vesnici, špinavá, unavená a rozvažovala jsem, jestli budu své děti vychovávat Kantem, antropologií, nebo klasickou literaturou.

Tak lehko mi bylo. Přesně na hranici mezi celým životem před sebou a promarněným mládím.